0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
18. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
22. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra farářka Anna Pokorná)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Advent 2010
Adventní zamyšlení bratra faráře Miroslava Erdingera

Procházíme Adventem, nevědouce co očekávat, nevědouce v co věřit.
Procházíme adventem, místo co by Advent procházel námi.

Alois Volkman; Znovuzrození; Praha 1982

Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
Duše má čeká Pána, víc než ponocní svítání, kteříž ponocují až do jitra.
Očekávejž, Izraeli, na Hospodina, nebo u Hospodina jest milosrdenství a hojné u něho vykoupení.

Žalm 130, 5-7, kralický překlad

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Jan 1, 14

A co tedy máme očekávat a v co máme věřit? Co to znamená nechat sebou Advent procházet? Není to jen nějaká básnicky zajímavá myšlenka, která však nic neřekne? Od roku 1986 mám Volkmanovu sbírku ve své knihovně a často se k ní vracím a právě slova o Adventu mi nedají klidu a vedou k přemýšlení. Tak třeba to letošní přemýšlení. Přivedlo mě k žalmistovi a od něj k evangelistu Janovi.

Jako vodopád který dychtivě padá přes skály kamsi dolů do hluboké tůně působí slova žalmistova očekávání. Očekávám... očekává duše má... a ještě očekává... duše má čeká na Pána... Proč ta dychtivost, kam směruje takové očekávání, kam zasahuje? Ke dvěma zásadním ohniskům soustřeďuje žalmista naši pozornost.

U Hospodina je milosrdenství. Člověk potřebuje milosrdenství, žije z milosrdenství. Je to kategorie, která objímá celý náš život. Milosrdenství jde ruku v ruce s odpuštěním a to je jedním ze základních kamenů stavby zvané pokoj. Nejen že člověk potřebuje milosrdenství Boží, on také potřebuje milosrdného bližního, sám potřebuje být milosrdný. Já vím, je to příliš naivní, je to příliš dětské, kdo by chtěl být milosrdný a kdo by potřeboval milosrdenství lidí v tom tolik nemilosrdném, na výkon zaměřeném světě? A to je právě to. Člověk potřebuje milosrdného bližního, člověk potřebuje sám být milosrdným bližním, aby se v tom nekompromisním, stále více komercionalizovaném světě dalo žít, lidsky žít. Kdo přijme milosrdenství Boží, kdo na něho očekává, kdo se na něj přímo klepe, otevírá se mu, staví na něm, ten umí být milosrdným člověkem, milosrdným, odpouštejícím, přijímajícím bližním. U Hospodina je takové milosrdenství. Očekávám na Hospodina...

U Hospodina je také hojné vykoupení. Záchrana, spása. Kleště na ostnatý drát hříchu, otevřená možnost jít dál, pokračovat až překročit hranici časnosti a naplno uzřít, co Bůh pro člověka připravil. Nejen vykoupení od něčeho, ale také vykoupení k něčemu, pro něco. Nabízí se – vykoupení pro nový život, pro Boží království, vykoupení pro trvalý pobyt v nové zemi, kde není bolest ani nářek ani nemoc ani smrt, ani zrady ani podrazy, ani trýzeň ani úzkost, ani osamělost ani prázdnota, ani... ani... ani..., protože to staré je pryč. Vykoupení pro nový domov. „Jdu domů“, sdělil nám můj smířený, vyrovnaný, naplněný pokojem děda a druhý den zemřel. Jak se k tomu však dostat, jak to přijmout, jak se to může stát a již stalo?

Žalmista ještě očekává na slovo jeho.

A tu nám evangelista Jan nabídne řešení. Totiž že „to slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi..., jednorozený Syn plný milosti a pravdy“.

Žalmistovo očekávání bylo naplněno. Adventní očekávání vyústilo v andělské radostné zvěstování pastýřům, celému světu, nám:

„Nebojte se, hle, zvěstuji vám radost velikou, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově“. Milosrdenství v Kristu a skrze Krista, hojné vykoupení v Kristu a skrze Krista, skrze Slovo, které se stalo tělem.

Už vím, co to znamená nechat sebou Advent procházet, nikoliv jen procházet Adventem, jaksi nezúčastněně. Připustit naplno potřebu milosrdenství, celým svým srdcem toužit po hojném vykoupení a obojí přijmout v narozeném Spasiteli. A pak s radostí spolu s nebeskými zástupy zpívat píseň chvály: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení“. V nich i v nás.

Milé sestry a bratři, milé čtenářky a milí čtenáři, přeji Vám i sobě, aby námi Advent procházel, aby se v nás zastavil, aby v nás zakořenil a rostl a pak vyústil v onen chvalozpěv plný radosti. Můžeme ho zpívat spolu.

Váš farář Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz