0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
18. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
22. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra farářka Anna Pokorná)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Střípky ze života vikářky v Kobylisích
Jsem v Kobylisích na vikariátě od začátku října, tak se mi chýlí ke konci první půlrok. Mnohé z Vás už znám nejen od vidění, ale i jménem, někteří jste mi dali nahlédnout i do svého příběhu, do života, do toho, co je pro Vás důležité. Jsem za to vděčná.
Vídám se s Vámi v neděli na bohoslužbách, na biblických hodinách a kavárničce, s konfirmandy na našem pátečním setkání. Vnímám ve sboru příjemnou atmosféru, sbor je dobré společenství, jste ve sboru aktivní, dáváte sebe. Třeba příprava nedělních bohoslužeb není jen věc faráře, ale společné dílo více lidí. A tak je to i při jiných sborových aktivitách.
Také chodím do psychiatrické léčebny. Setkání tam jsou často docela zajímavá. Přicházejí jiné otázky a problémy než ve sboru. Někdy jsem dost bezradná (ale to není jen v léčebně), nutí mě věci říct jinak, uchopit z jiné strany, zamyslet se nad něčím, co je přece jasné. (Naposledy jsme mluvili o tom, zda je Ježíš hodný následování, proč by to člověk měl dělat, k čemu je víra a náboženství dobré…) Nutí mě uvažovat o vině a o odpuštění a o bolesti ještě jiné než tělesné. Napadají mne slova jedné písničky od Jaromíra Nohavici Každý si nese své břímě… Ta bohnická břemena jsou někdy hodně těžká, přijde mi až k neunesení. A když jsou ještě spojená s vinou, s tím, že člověk (v nemoci a z důvodu nemoci?) někomu hodně ublížil, tak si s tím moc nevím rady. A co tam tedy farář (resp. vikářka) dělá? Poslouchá, něco řekne, zeptá se, nabízí sebe – svůj čas, mysl, uši, srdce… Může pozvat k Pánu Bohu, číst bibli, spolupostěžovat si – modlit se. Pane Bože, nevím si rady, prosím tě, pomoz …Dej sílu. Odpusť. Dej sílu jít dál a neublížit. Dej sílu unést nemoc, bolest, postižení. Děkuji Ti, že slyšíš a přijímáš – každého.
Součástí vikariátu jsou čtyři kurzy pro nás vikáře (je nás letos 8 plus 2 jáhenky) v Bělči. Každý z kurzů je zaměřený na určité téma: první byl úvodní, druhý homiletický (o tom, jak se připravují bohoslužby), v březnu katechetický a v květnu nás čeká kurz poslední – pastorační.
Každý kurz vedou dva faráři a přijíždějí na kratší dobu další přednášející. Různé věci si musíme připravit dopředu, něco si zkoušíme na místě. Na katechetickém semináři jsme si třeba hráli na školu a na faráře ve škole, na biblickou hodinu, na staršovstvo, na předkřestní pohovor…
Během vikariátu také musíme napsat vikářskou písemnou práci, moje téma je katechetické O smrti s dětmi. Zaměřuji se na dětskou beletrii a možnosti jejího využití při práci s dětmi a konfirmandy. Jednu takovou hodinu s tímto jsem vyzkoušela s kobyliskými konfirmandy, mluvili jsme o knížce Josteina Gaardera Dívka s pomeranči. Přemýšleli jsme o tom, co člověk může udělat rukama dobrého a zlého, kdo ho doprovází, co je to ruka Boží a co člověka čeká „na druhé straně“. Konfirmandi společně vytvořili obrázek vyjadřující, co mluví pro to říct životu ano (bylo toho víc) a co mluví pro to říct ne.
Lenka Ridzoňová


zpět ...
© 2005 archa.cz