0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
18. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
22. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra farářka Anna Pokorná)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Velikonoční slovo faráře
„Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem“.
1. Kor 15, 3b-4

Milé čtenářky a milí čtenáři, sestry a bratři,
kříž a prázdný hrob. Utrpení a smrt a vzkříšení. Bolest a radost. Tma a světlo. Smrt a život. Póly, které právě v pašijní a velikonoční době vyvstávají ve skutečných barvách a ostrosti. A také naléhavosti. Prázdný hrob není bez kříže, vzkříšení bez utrpení a smrti, radost bez bolesti, světlo bez tmy, život bez smrti. Událost vzkříšení nepřijmeme vírou, když jsme před tím nepřijali vírou, že Kristus zemřel za naše hříchy. Kristovo vítězství není bez Kristova kříže. Mezi těmi dvěma póly se pohybujeme, tou cestou jdeme.
Kristova a kristovská cesta není cestou triumfalismu, není to laciné vítězství, není to rovnou „to nejlepší“. Kristovská cesta je cestou kříže. Slyšíme na ni dost zřetelně, že k životu patří utrpení, že se mu člověk jen tak nevyhne. Utrpení nelze od života odpreparovat. Lze ho jen nést a záleží na tom, jak ho člověk nese, jaký mu dá smysl, jak ho přijme případně s kým ho nese, kdo mu pomáhá. Ale kříže člověka, nás, nikdo nezbaví. Dovolím si poněkud troufalý příměr: Asi jako když Ježíš nese svůj těžký kříž na cestě na Golgatu, padá pod ním, nemůže ho unést. Přistoupí Josef z Arimatie a kříž Ježíši vezme. Což ovšem neznamená, že z něj snímá jeho skutečný, niterný kříž, který na sebe Ježíš bere, ono utrpení a smrt pro záchranu člověka, ale pomáhá Kristu zmučenému jeho kříž, tedy nástroj pro vykonání rozsudku, nést. „Chceš-li kdo za mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“, říká Ježíš na jiném místě. Neříká odlož svůj kříž, ani neříká nic se neboj, člověče, jedno kouzelné mávnutí a kříž přestane být křížem, jeho tíže zmizí. Nic takového. Vezmi jej a pojď za mnou. A přece se něco mění. Ten kříž dostává smysl. Cesta s vlastním křížem za Kristem nás přivádí ke Kristovu kříži. Je vztyčen pro naše kříže, pro naše utrpení, pro naše selhání, pro náš hřích. U Kristova kříže se zastavujeme, abychom zaslechli ta tichá, v hluku světa téměř neslyšitelná slova: „Člověče, neboj se. Slož to všechno tady a jdi dál. Pokračuj ve své cestě. A nezapomeň se vracet, budeš to potřebovat“. Ten kříž má každý člověk jiný, jinak těžký. Jen jeho nositel však o té skutečné tíži ví. Nikdo jiný. Někomu se nese lépe, jinému hůře. Nikdo druhý to nemůže posoudit. A přece, ten, jehož kříž byl vztyčen tam v tom místě lebek za hradbami Jeruzaléma, ten to ví. Proto každého z nás pod ten svůj kříž, kde zemřel za naše hříchy podle Písem, zve.
Pozvání však pokračuje. K prázdnému hrobu. „Smrt je přemožena, Bůh zvítězil“, nese se od Kristova hrobu až do dnešních chvil. Nese se k nemocničním postelím, do hospicových pokojů, do domácností, do sevření a nejistot končících životů, do soutěsek mnoha našich bezvýchodných situací. Pozvání k víře ve vzkříšení. A silněji: pozvání ke vzkříšení. Kde zazní, že Kristus „byl vzkříšen třetího dne podle Písem“, tam se otevírají dveře, tam jsou rozsvěcována světla, tam jsou zalévány schnoucí kořeny, aby se ujaly, tam teče bystřina života. Tam slyšíme pozvání k životu. Že nevidíme? Že neslyšíme? „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme a pevně počítat s tím co nevidíme“, napíše apoštol v dopise Židům. To je cesta. To je naše cesta. Od kříže a smrti ke vzkříšení a prázdnému hrobu. K vítězství skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Zvu Vás, milí přátelé, na takovou cestu. Uslyšíme o ni při bohoslužbách velkopátečních i velikonočních, při kterých budou pokřtěny děti i dospělí, a tak se také na tu cestu vydají.
V Praze – Kobylisích
v postní době roku 2009
Miroslav Erdinger, farář


zpět ...
© 2005 archa.cz