0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
18. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
22. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra farářka Anna Pokorná)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Adventní dopis sboru
Milé sestry, milí bratři.

Letošní Vánoce budou hodně smutné – tuhle větu jsem v poslední době v různých obměnách slyšel mnohokrát. Budeme se muset obejít bez mnohého, co k těmto svátkům vždy neodmyslitelně patřilo. My křesťané především bez „běžných“ bohoslužeb, tedy slavených v neomezeném počtu účastníků a za společného zpěvu; bez pozdravu pokoje či vzájemného objetí; bez bezstarostného povídání u kávy a čaje, dříve než se rozejdeme domů. Těžko se úplně zbavíme podvědomé obavy, že můžeme někoho nakazit, anebo sami budeme nakaženi. Vláda nám sice dovolila, abychom si alespoň na pár týdnů užili tradiční předvánoční shon a tak trochu jeden před druhým předstírali, že se nic mimořádného neděje. Všichni ale tušíme, že tentokrát bude vše jiné – nejen o Vánocích, ale ještě i dlouho poté.

Nedávno jsem na internetu náhodně narazil na jednu skladbu, kterou v roce 1984 společně nazpívalo několik tehdy slavných muzikantů. Nese název „Do They Know it´s Christmas?“ – tedy: „Vědí (vůbec), že jsou Vánoce?“ Výtěžek z prodeje této nahrávky byl určen na pomoc obyvatelům Etiopie, trpícím hladomorem. V písni se mimo jiné zpívá: za vaším oknem je svět / ale je to svět hrůzy a strachu / a vánoční zvonky, které tam znějí / jsou zvony ohlašující zkázu / největší dar, který oni dostanou / je život. Tato slova možná působí pateticky, ale ani po letech nic neztratila na své aktuálnosti. O holý život se přece stále ještě bojuje na mnoha místech naší planety.

Když tuto píseň slyšíme, uvědomíme si relativitu všeho, co právě prožíváme. Není pochyb o tom, že my, lidé žijící v bohatší části světa, jsme v uplynulém roce skutečně o mnohé přišli. O své zaběhané zvyklosti, dovolenkové plány, o kontakty s rodinou a přáteli. V tom horším případě pak o zdroj obživy, životní úspory, o zdraví a žel někdy také o životy svých blízkých. Oproti těm skutečně chudým, pro které je tím největším vánočním dárkem šance přežít další den, jsme ale pořád ještě docela bohatí.

Do letošních Vánoc vstupujeme ochuzení. Leccos (a leckdo) nám bude chybět. Ve skutečnosti však většinu toho, co nyní budeme postrádat, do vánočních svátků obvykle vnášíme my sami – abychom si je udělali hezké a slavnostní, abychom si je pořádně vychutnali. O svátcích narození našeho Spasitele jde ale předně o něco opačného: o překvapivou radost z toho, co si sami opatřit ani koupit nemůžeme, co je nám dáno zdarma. To, co činí Vánoce Vánocemi, tento veliký dar od Boha, nám zcela jistě chybět nebude. Ten nám žádná karanténa ani žádné vládní nařízení vzít nemůže. A tak si cestu k betlémským jeslím nenechme zatarasit ani vlastním smutkem a podrážděností, že nebude všechno tak, jak jsme si představovali. Možná nám naopak naše vlastní chudoba – nepříjemná, ale pořád ještě nějak snesitelná – umožní více se soustředit na to podstatné: na veliké bohatství, o které se Bůh s námi v Ježíši Kristu velkoryse rozdělil. Vždyť: „z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí“ (Jan 1,16).

Sestry a bratři, přeji vám pokojné Vánoce a požehnaný nový rok.

Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz