0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
18. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
22. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra farářka Anna Pokorná)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Rozhovor s vikářkou Annou Pokornou
Pocházíš z evangelické rodiny, nebo jsi k víře dospěla později?
Vlastně obojí. Ale začnu od evangelických kořenů. Ty mám jak z máminy, tak z tátovy strany. Maminka je Slovenka, její rodiče byli luteráni. A z tátovy strany jsou oba mí prarodiče evangeličtí faráři v důchodu (Karla a Jakub Trojanovi). Takže jsem od malička chodila do kostela, ale – a to se dostávám k druhé stránce – považuji se zároveň za „konvertitku“. V dětství a dospívání jsem byla spíše kartotékový člen, a teprve v dospělosti jsem uvěřila. Ale myslím, že obojí spolu souvisí. Věřím, že moje víra vyrostla z rodinného evangelického podhoubí, a to, že jsem zároveň přišla k víře sama za sebe, považuji za přidanou hodnotu.

Poznala jsi v mládí nějaké výrazné osobnosti, které ovlivnily tvou cestu víry?
Poznala a stále poznávám. Vlastně je jich docela hodně. Jsou mezi nimi jak „celebrity“, které neznám osobně, ale jejich dílo mě silně ovlivnilo – jako třeba Tomáš Halík nebo Sváťa Karásek, nebo i lidé bez teologického vzdělání, kteří mě nadchli svojí vírou – jako třeba jedna moje bývalá kolegyně z hudebky. Když tak přemýšlím o těch, kteří mě ovlivňují na cestě víry, tak jsou to většinou lidé, na kterých mě upoutá jejich autenticita. Ani třeba o víře nemluví, ale je to prostě poznat, že žijí v souladu s tím, čemu věří. Jsou přirození. O takových lidech si pro sebe říkám, že jsou to takoví živočichové (v nejlepším slova smyslu). A znamená to pro mě, že nenosí masky, je vidět, když jsou nervózní, nebo když se radují. Dojmou se nad něčím krásným nebo se upřímně rozčílí nad nespravedlností. V té čitelnosti vidím opravdovost a to mě vždycky úplně dostane. Vlastně je to spíš pravá lidskost než nějaká živočišnost, když o tom tak přemýšlím a snažím se to zformulovat pro ostatní :-) A abych nezapomněla, ovlivnila a ovlivňuje mě celá řada farářů a farářek – Hana Ducho, Tomáš Bísek, Josef Bartošek, Petr Turecký, Mikuláš Vymětal, Honza Keller… No ale těch je tolik, že si na všechny ani nevzpomenu.

Máš hudební vzdělání, ale nakonec jsi skončila u teologie. Co Tě k tomuto rozhodnutí přivedlo?
Studovala jsem klasický zpěv na Pražské konzervatoři. Tehdy jsme měli takovou evangelickou partu, se kterou jsem se seznámila na kurzu v Křížlicích, a většina z nich studovala na gymnáziu. A hodně jsme řešili společenská témata a politiku a filosofii a já nevím co ještě (teda nebyli jsme žádná parta intelektuálních svatoušků, ale zkrátka jsme byli všichni dost humanitně zaměření). Na konzervatoři jsem měla pochopitelně většinu předmětů hudebních, a tak jsem toužila po širším rozhledu. Chtěla jsem si vzdělání doplnit. Jako většina hledajících jsem chtěla nejdřív studovat psychologii nebo filosofii, ale pak jsem se rozhodla jít na evangelickou fakultu.

Co Tě při studiu hudby a teologie bavilo nejvíc?
Na konzervatoři mě hodně bavilo herectví, jevištní mluva a všechny předměty o historii – literatura, kulturní dějiny, dějiny hudby. A zpěv samozřejmě. Ale musím přiznat, že jsem nebyla zrovna nejpilnější, kdybych šla na konzervatoř teď, tak bych věnovala rozhodně víc času třeba hře na klavír nebo hudební harmonii – to by mě bavilo dnes. A na teologii mě bavilo skoro všechno. Mám ráda staré jazyky, biblistiku, religionistiku, etiku, církevní dějiny… Největší potíže mi dělala filosofie. Sice mě také baví, ale potřebovala jsem víc času. A kromě předmětů mě na teologické fakultě oslovila atmosféra školy. Vážila jsem si učitelů a měla jsem dobré vztahy se spolužáky – prostě idyla. Teď studuje fakultu můj švagr a trochu mu závidím, šla bych na ni klidně znova.

Máš za sebou více než dva měsíce vikářské praxe. Co Tě v kobyliském sboru nejvíc potěšilo?
Potěšilo mě, že sbor funguje i v omezených podmínkách. I když je leccos omezené, tak mám pocit, že spolu s ostatními sdílíme sborový život – alespoň na online setkáních a teď i trochu v kostele. Oceňuji, že se sestry a bratři zapojují do sborových aktivit. Myslím, že to máš Ondřeji skvělé, že se farníci v takové míře podílejí na chodu sboru a nejsi v tom sám. S úžasem jsem třeba sledovala přípravu bazaru – to byla neuvěřitelná akce – a vše se skvěle zvládlo.

Jak tvoje rodina zvládala (a zvládá) tento náročný rok?
Dobře. Šimon (můj manžel) pracuje z domova a děti chodí do skvělé školky pro zaměstnance přírodovědecké fakulty. Školka byla mimo provoz jen 14 dní, jinak je v provozu, tak máme oba se Šimonem dost času na práci. Ale často si je bereme domů už po obědě, protože jsou ještě malé, tak abychom s nimi mohli trávit co nejvíce času. Největší zátěž pro rodinu jsou asi vikářské kurzy – jsou tři desetidenní a jeden týdenní. Zatím mám za sebou ten nejkratší – úvodní – a tam se mi hodně stýskalo. Jinak tedy já jsem vždycky trochu něco k rodičovské dělala, takže to není zas taková změna. Dopisovala jsem diplomku, dělala státnice, jezdila jsem na pěvecké kurzy a poslední rok jsem dvakrát týdně pomáhala mámě v ordinaci dětské kardiologie.

Pokud se rozhodneš sloužit jako farářka, na co chceš ve své práci klást největší důraz?
Na společenství sboru. Nedovedu si představit, že bych byla na sboru, kde by se jenom chodilo v neděli do kostela. Jsou pro mě důležité celotýdenní aktivity. Nevnímám sbor jen jako volnočasovou aktivitu, ale jako pevné zázemí. Ideálem je pro mě sbor, ve kterém se schází v týdnu různé generace, kde se pořádají občasné společné víkendové akce (jede se třeba i na sborovou dovolenou), laici se zapojují do přípravy bohoslužeb apod. A v neposlední řadě také sbor, který je otevřený na venek – přátelí se se sousedy a nabízí prostory rozličným setkáním a kulturním akcím. Tak abych se vrátila k otázce – kladla bych důraz na to, aby to ve sboru žilo – na sborovou každodennost (nebo aspoň obdennost:-))

Rozhovor připravil Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz